Květen 2015

Pohádka z()matečné horniny

16. května 2015 v 17:28 | Rotua |  Slohohofki a magórie
Nebylo nebylo jedno Relativní království. Lidé zde nebyli ani dobří ani špatní....
Jednoho dne zcela obyčejná víla zaklela celou královskou rodinu z důvodů, jimž nemůže rozumět nikdo jiný než ona sama. Občané relativního království to samozřejmě věděli, a proto vílu zpovídali z jejích motivů. Víla, obratná rétorka, argumentovala velmi umě a dokázala poddaným vysvětlit své názory. Ti, nemaje další námitek, nechali věci tak jak se měli.

Sousední království se jmenovalo Absolutní. Žila zde dobrá víla. Byla přesvědčená o absolutním poměřování věcí. Uslyšela o zlu páchaném v Relativním království, a tak se vydala na pomoc. Dobrá víla zlomila kletbu. V ten moment jí zasáhla nesnesitelná agónie. Její křídla začala hořet, postupně jí odpadávaly kousky masa. Nakonec se jí odloupl obličej.

Ukázalo se, že relativní královská rodina miluje vílí maso a už vyvraždila několik vílích klanů. Toto morální poučení však její binární mozeček nezasáhlo, protože během dalších pár minut zemřela...


Možná si měla raději plácnout hovno mezi oči.

Krátká srajda z lesa

4. května 2015 v 20:48 | Rotua |  Ty, co lezou z nohavice
"UUUUuuuuuuu, badam, badam, tssss.." ozývá se lesem.
"Jdi do hajzlu!" zatrylkuje zpěvný ptáček.
"Mám pohyby jak Jagger, mám pohyby jak Jagger," odpoví mu hlas.
Družka nasraného ptáčka se letí podívat za potenciálním novým partnerem. Zpívá hezky... A pokud má opravdu pohyby jak Jagger...
"Uuuuu uuuu uuu ou ua ou!" následuje hlas.
A od té doby máme místo ptáků roboty.

Láhodné myšlenky (Postupně doplňováno)

4. května 2015 v 10:53 | Rotua |  Ty, co lezou z nohavice
Kéž by mi Mozzart rozbil lebku piánem.
Tak prázdná, tak prázdná. Asi jsem se neměl vysrat, aby ve mně alespoň něco bylo.
Někdo zvedá kotvy. Já je odhodil i s řetězem a teď jsem na velké plavbě... do prdele.
Pojďme být osvícení! Strčme hlavy do morálního bahna našeho rybníčku a předstírejme, že jsme v lázních.
Světlo na konci lednice? Kterém? Moje lednice je černá díra. Jak jinak si vysvětlit nekonečné zírání na její plné regály, které se jeví prázdné.
Začal jsem hrozně relativizovat. Značíná mě to srát...Nebo ne?
Nemožná dívka? Bez srdce! To je prostě anatomicky nemožné.
Někdo vidí maturitu jako třešničku na dortu našeho vzdělání. Osobně bych to viděl jako hajzlpapír na pyramidě fekálii.
Už jim hrajou karbanátky! Snědli spoustu pilulek a jde to zpátky!