na Blog.cz

Jak vyrobit kostým (např. na poslední zvonění):

1) Vytvořte si nereálná očekávání a přeceňte svůj um.

2) Zírejte na materiál aspoň 15 minut, obcházejte ho dokola a tvařte se zamyšleně. Občas něco chyťte a pak to zase pusťte na zem

3) Propadněte depresi a začněte řešit existenciální otázky. Kdo jsme? Proč se ten igelit na všechno lepí? Kdo může za problémy Afriky (VODA!)? Proč jsou všude kočičí chlupy? Měl rád Gándhí slivovici?

4) Dejte se do díla s novým entusiasmem. Vaše možnosti jsou limitovány jen Vaší představivostí! Co se může stát? Jste přece borci!

5) Sakra, sakra! Zdá se, že Vaše možnosti jsou limitovány i něčím jiným. Nevadí, začněte znova.

6) Jo, to je lepší!

7) Shit, that's ugly! Doprdele! Co s tím mám teď dělat?!

8) Propadněte znovu depresi. Seďte na zemi v podělaném kostýmu aspoň 20 minut. Alkohol je Váš kamarád.

9) Zavolejte maminku.

10) Pokud jste obzvlášť retard, tak některé věci ani maminka s izolepou dohromady nespraví.

11) Přestože jste pravděpodobně největší výsměch genetiky a celé to vypadá příšerně, tak mamka Vás ujistí, že se jí to líbí (a je asi jediná komu se to kdy líbit bude (a to nejspíš, protože Vás tahala několik měsíců v děloze a potřebuje věřit, že to nebylo zbytečné))

12) Gratuluji, vypadáte jako kretén.

Čeho se vyvarovat:

Cokoliv, co byť jen zdánlivě připomíná igelit, jehla, špendlík, svářečka, pájka, lidské ostatky, kočky

Co je Váš kamarád:

Izolepa, lepidlo pro děti, nůžky pro děti, izolepa, maminka, alkohol, izolepa

Nejrozšířenější droga na Zemi. Vodu inhalujeme, pijeme, šňupeme, necháváme si jí natéct do ucha. Jsme tak závislí na vodě, že už si bez ní ani neumíme představit život. Ale je tomu skutečně tak? Není to jen další způsob svobodných a ženatých zednářů, jak nás ovládat? Jak s tím souvisí Velikonoční selfie Zdeňka Škromacha?

Voda je průhledná kapalina s vodovou příchutí. Je vysoce mokrá- i při sebeměnším kontaktu se namočíte. Pravdou je, že voda odporuje všem zákonům logiky, biologie a fyziky. Všechno je součástí tajného plánu na nastolení Nového světového řádu. Ve skutečnosti nikdo neví, proč chvíli teče v řekách a pak padá z nebe. Proč prostě nezůstane, kde je? Proč jí pijeme, když jí pak vyčůráme? Proč v ní namáčíme oblečení, které pak vysoušíme? Pro hardcore závisláky na vodě existují sauny. Jsou to ilegální zařízení, kam lidé chodí potit vodu v místnosti s vodní párou a pak se chodí schladit do studené vody. Výsledkem je původní tělesná teplota. Není tedy jiné vysvětlení, než že se tam chodí sjíždět.

Mám nějaké důkazy? Ano! Vezměme si třeba Afriku. Všichni víme, že v Africe je nedostatek vody. Je to opravdu taková tragédie pro Afričany nebo jsou díky tomu mnohem zdravější? Mají snad na každém rohu lékárny a nemocnice. Ne, protože nemají vodu, která by je činila nemocnými. Ve skutečnosti se pouze ilumináti snaží vypěstovat v Afričanech stejnou závislot na vodě, jakou máme my. Podobných příkladů jsou v historii stovky. Vezměte si třeba opium v Číně, iPhony v USA a univerzální-jídlo mezi chudými. Potřebují snad některou z těch věcí (o blahodárnosti opia se samozřejmě dlouhodobě diskutuje...)? Nedej se, Afriko, a zůstaň vyprahlá!

Na vodě je závislých až 100% lidí.

Ohnivá voda je označení pro vodu z Mexického zálivu.

Lidské tělo je převážně z vody, a proto je voda hlavní příčinou nadváhy.

Mořská voda je slaná kvůli rybí moči.

Voda na Zemi je jed, který tu zbyl po Velké potopě.

Na Marsu není život, protože měl příliš dlouho vodu.

Byl osamělý čtvrtek, ne, stál osamělý čtvrtek.. ne, stál osamělý muž a bylo to někdy jindy.

Tedy ten muž stál. Snad proto se zastavil, že byl unavený, možná, že nevěděl kam dál, a nebo stál prostě proto, že se nestačil zamyslet, proč vlastně.

Byl krásný den. Nad městem se vznášel zvířený letní prach, který zdvihali poletující holubi, lomozící automobily a spousty bot, které všechny někam šli.

Zadíval se na silnicí. Sledoval výmoly, které stále znovu uchvacovaly pneumatiky a zase je pouštěly. Pozoroval nohavice lidí, míhající se přes sebe. Poslouchal zvuky ždímané houby právě myjící výlohu. Díval se pod nohy na barevná zrnka písku na chodníku, na suché listí spadlé ze stranou stojící lípy. Na drobné větvičky s ošlapanou kůrou a olámanými pupeny. A poté si uvědomil, na co se to vlastně dívá. Všechen ten nepořádek a spadané klacíky před ním tvořily naprosto jednoznačný obraz. Pod jeho nohama byla na zemi dokonale vykreslena šipka. Chvíli si nebyl jist, zda se mu to jen nezdá, ale obraz byl tak výmluvný. ..

Nikdy nechodil do kostela, ač ho rodiče k takovému úkonu od malička nutili. Vždy zůstával neochvějně v opozici nadpřirozena, záhadných zjevení či znamení ze záhrobí. To vše pro něho byl pouze jednoznačný příklad lidské hlouposti a naivity, případně vyšinutí. Teď však musel přiznat, že náhoda možná není jediným hybatelem všeho. Takový jasný a hmatatelný důkaz mu připadal na dostatečné úrovni i pro něho.

Vidí tedy šipku. Nebo vlastně směr. A to ukázaný pouze a výhradně jemu. Nejen jemu, vždyť každý by se mohl v tuto chvíli sklonit a viděl by totéž. Jenže se neskloní.

Mužovo nitro bylo zasaženo vírou ve vlastní vyjímečnost. Dal se do kroku. S mírným mrazením za ušima se vydal směrem, jež mu byl zjeven. Vyšel z města.

Ušel skoro nějakou vzdálenost. Zpomalil a začal cítit, že se možná nechal unést. Zastavil se a rozhlížel. Váhal, nechtěl si přiznat vlastní hloupost. Náhle však jeho pohled utkvěl na stéblech trávy asi půl druhého metru před ním. Zachvátilo jej nové, prudké nadšení. Stejně jasně jako předtím, uvíděl z trávy a stínu vytvořenou dokonalou geometrickou šipku. Už neváhal, s radostnou myslí a důvěrou vyrazil dál.

A stejně tak ještě mnohokrát. Byl si jist, že je veden. Byl si jist, že vidí a rozumí. Šel a snad to zprvu byla hra, avšak nyní věděl, že je to poslání.

Cesta, kterou byl veden se mu vždy zdála jako ta nejlepší možná, jediná ze všech cest. Nikdy se neodchýlil, když měl změnit směr, vždy uviděl jasné znamení skryté v kůře stromu, křížení stínů, nebo hromadě šišek. Byla skrytá, avšak nespochybnitelná.

Tak už ani nemusil dávat mnoho pozor na cestu, raději přemítal, kamže ho asi má přivést...

Nezpozoroval však, že ho přivedla na okraj lomu, ani, že se blíží k okraji. Jen lehce zaznamenal, že ztratil půdu pod nohama. Bylo to tak rychlé a nečekané.

Ležel ještě omámen nadprahovoubolestí, z hlavy se mu řinulo lepkavé teplo. Přes temné skvrny, které se mu začínaly rozestírat v pohledu ještě tázavě vzhlédl vzhůru. Nad ním se tyčila sutunatá stěna lomu a v jejích tvarech a kamenech spatřil jednoznačný obrovský, kamenitý usmívající se obličej. Ach, věděl. Takže tak je to všechno správné. A byl veselý, a veselý nebyl...

Velikonoce. Světový fenomén 20. st. Jeden z prvních impulzů pro emancipaci žen a významný den pro BDSM komunitu.

Historie
Poměrně mladý svátek. Jejich vznik se datuju zpět do roku 1987 v České republice a nepřímo vycházejí z mučících technik španělské inkvizice. Jakožto národ osvícených pijanů, Češi chtěli poukázat na provázanost alkoholismu a domácího násilí. Po měsících usilovného plánování vypukla na 6.4. manifestace. Opilí Češi se vyřítili do ulic bojovat za práva žen. Ale jak už to v dějinách bývá, události se ubíraly úplně jiným směrem... Čirou náhodou v ten samý den probíhal pochod členů BDSM komunity. Nadšeni podporou celého národa jali se svých bičů, a právě tak vznikly Velikonoce v dnešní podobě.

Jak již bylo řečeno, Velikonoce čerpají hlavně ze dvou zdrojů. Křesťanské tradice "inkvizičního mučení" a Bondage and discipline. Nutno řící, že vše se děje bez jakéhokoliv sexuálního podtextu. Jakožto každý český svátek (Vánoce, narozeniny, pondělí, úterý, pátek, celý víkend, Silvestr, narozeniny domacího mazlíčka, cesta na autobus, přestávka na oběd apod.) i Velikonoce jsou doprovázeny velkou konzumací alkoholu. Muž chodí od domu k domu se speciálním bičem zvaným pomlázka (Původ tohoto slova není zcela jasný. Nejčastěji je asociováno se slovy pomlátit a láska). Žena se pak musí nechat rituálně zbičovat. Jako projev vděčnosti věnuje muži dar a uváže mu na jeho bič pentličku, která symbolizuje svazovací praktiky.

Tato velice pokroková tradice naší sexuálně liberální země je často viděna velmi negativně v očích pruderního světa.

A co si myslíte o Velikonocích vy? Je to moderní svátek plný tolerance nebo výstřednost českého národa?

Tímto článkem bych rád doplnil svoji sérii článku o věcech, které vycházejí ze člověka (myšleno hmotných, nikoliv metafyzických). Co nám tedy ještě zbývá?

Močení, chcaní, lulání, venčení lachtana, pouštění odstřikovačů, projev prezidenta nebo také urinace je jedním z mnoha nástrojů iluminátů, zlých židozednářů a Zdeňka Škromacha k nastolení Nového světového řádu. Dnešní historikové tvrdí, že lidé močí minimálně od 60. let 20. století. Před tím nebyl internet, takže nelze nic s jistotou dokázat. Jak to celé vlastně funguje? Vcelku jednoduše. Každý ví, že cílem iluminátů je udělat z nás roboty. Už vidíte to spojení? Myslel jsem si to...

Ano, je to tak. Neexistuje žádný vědecky podložený důkaz, že musíme močit. Ve skutečnosti jsme podprahovými zprávami přinuceni si myslet, že musíme. Je normální chodit na záchod několikrát denně? Proč to prostě nevypustíme jednou za den? Tady něco smrdí...smrdí jako čerstvá moč a konspirace! Žádné zvíře nečůrá tak zbůhdarma jako člověk. Viděli jste snad někdy čůrat ptáka či hada? A co děti ptáte se? Ty by vůbec nečůraly, kdybychom jim nedávali od narození plíny. Močení je zkrátka nepřirozená zrůdnost, kterou používá úzká skupina lidí k našemu ovládání.

Posledním dílem skládačky jsou záchody. Neexistuje absurdnější budova postavená člověkem než je záchod. Proč jsou na pánech pisoáry jeden vedle druhého? Proč se každý druhý rovnou nevynechá? Proč jsou kabinky pro dámy tak malé, když tam chodí ve skupinkách po 2-6? Proč to tam celé tak smrdí? Prodávají se tam snad francouzské sýry?

Druhy moči:

Niagarský močopád- Amazonkou proteče 219 000 m³/s? To není nic oproti tomuhle proudu. Právě jste zvedli hladinu světového oceánu o metr.

Molotovův koktejl- Vařím se v pekelném kotli? Zapálil mě někdo zespoda? Ne, to Vám jen bůh řiká, že močení je špatné.

Čínská polívka- Vypadá to jak voda z čínské polívky a i to tak smrdí. Přidejte trochu nudlí a můžete servírovat!

Vinný střik- Recyklováno a používáno jako nápoj v restauracích. Ve skutečnosti je to moč Francouzů.

Čmrnda- Neustále máte pocit, že musíte, a pak z Vás vyteče pár ubohých kapek. Stálo to za to?

Sajýmavozd týdne- Moč mění barvu dle Vaší nálady.